Maya Bennett spěchala na pracovní pohovor, který mohl změnit život celé její rodiny. Když však na ulici uviděla staršího muže promoklého v silném dešti, jak bezmocně hledá ztracené dokumenty, neváhala ani na okamžik. Pomohla mu všechno posbírat, přivolala taxi a ujistila se, že je v pořádku.
Kvůli zdržení dorazila na pohovor příliš pozdě. Místo už bylo obsazené. Cestou domů si vyčítala, že přišla o poslední šanci zajistit lepší budoucnost pro sebe i svou rodinu.
Večer někdo zaklepal na její dveře. Přede dveřmi stál tentýž muž, kterému ráno pomohla. Poděkoval jí za nezištnou laskavost a přiznal, že je majitelem společnosti, do které se hlásila. Vysvětlil, že celý den přemýšlel o tom, kolik lidí by kvůli vlastnímu prospěchu prošlo kolem bez zastavení.
Řekl, že právě takového člověka chce mít ve svém týmu – někoho, kdo neztratil soucit ani ve chvíli, kdy šlo o jeho vlastní budoucnost. Nabídl Maye práci s ještě lepšími podmínkami, než byly uvedeny v původní nabídce.
Tehdy si uvědomila, že opravdová laskavost se někdy vrací tím nejnečekanějším způsobem.“`
